O naší ekonomice se pochopitelně říká ledacos. Záleží tu obvykle na tom, kdo se o ní zrovna vyjadřuje, v jaké době a v jakých souvislostech, takže jde jednou o optimistická sdělení a jindy o něco, co nenechá na naší ekonomice pověstnou nit suchou, a to tu více a tu méně oprávněně.
Určitě jste zaznamenali změnu, jakou tyto názory prošly za uplynulých pouhých několik let. Ještě můžete mít v živé paměti řeči našich politiků o tom, jak se naší zemi vede skvěle, ale současně už slyšíte nové názory, jež mají k takovému optimismu hodně daleko.
Protože se naše ekonomická situace mění, a mění se tedy i její hodnocení. Dokud jsme měli jako celek peněz pomalu na rozdávání, byla naše situace považována za dokonalou, a dnes, kdy se zdražuje a spousta lidí už si kvůli tomu sáhla až na samotné dno své pomyslné kapsy, je hodnocení daleko pesimističtější.
Není logicky nic divného na tom, že je dnes naše ekonomika hodnocena obvykle hodně skepticky. Když se lidem nevede finančně dobře, nedá se přece ani nic jiného očekávat. Ovšem než takoví zchudlí lidé začnou s kritikou, měli by se rozhodně zamyslet nad tím, co je a nás do oné nepříjemné ekonomické situace přivedlo.
Už dávno se třeba ví, že kdo šetří, má za tři. A protože je to v tržní ekonomice vždy jako na houpačce, jednou je líp a jindy hůř, měl by si každý dříve, než začne nadávat na poměry, odpovědět na otázku, co on sám udělal pro to, aby ekonomické problémy neměl. Zda si šetřil aspoň po troškách, zda v minulosti hloupě neutrácel nebo se ještě hloupěji nezadlužoval. A teprve poté, co dotyčný může s klidným svědomím prohlásit, že udělal maximum pro odvrácení svých stávajících potíží, by si měl na ekonomiku začít stěžovat.
Protože dokud se my lidé chováme nerozumně, nemáme jistotu, že nám bude finančně vždy skvěle. A pokud spoléháme jenom na štěstí, jež bývá notně vrtkavé, bude vždy docházet k tomu, že bude pro někoho naše situace katastrofální. I když do ní má naše země i dnes ještě hodně daleko.